Cítí rostliny? Osaka a věda o botanických emocích
Virtua1 Models Studio Report · Autor: redakce Virtua1 · Březen 2026
Když jsme navrhovali novou sérii fotek naší digitální modelky Osaky, nepřišel nápad ze světa módy. Přišel z laboratoře.
Rostlinná neurobiologie – obor, který byl ještě před dvaceti lety považován za pseudovědu – dnes přepisuje naše chápání toho, co znamená cítit. Výzkumy italského botanika Stefana Mancusa a jeho kolegů z Florentské univerzity prokázaly, že rostliny zpracovávají informace z okolního prostředí prostřednictvím elektrochemických signálů nápadně podobných těm, které známe z nervové soustavy živočichů. Monstera deliciosa, tropická popínavá rostlina, která se stala ikonou moderního interiéru, dokáže reagovat na dotyk, světlo, vlhkost – a možná i na přítomnost druhého organismu.
Přítomnost. Právě to nás zajímalo.
Když digitální bytost vstoupí do živého světa
Osaka není člověk. Je to digitálně generovaná modelka – entita tvořená daty, algoritmy a záměrem. Přesto jsme ji oblékli do blankytně modrého korzetového šatů, navlékli jí hedvábné rukavičky a posadili ji doprostřed sestaveného botanického světa. Monstvery, palem, a trsů tropické vegetace.
Výsledek nás překvapil.
Fotografie nepůsobí jako setkání dvou protikladů – technologie a přírody. Působí jako rozhovor. Osaka sedí mezi rostlinami s tikou soustředěností člověka, který naslouchá. Hlava zakloněná, ruce volně spočívající na hedvábí sukně. A rostliny kolem ní – nepůsobí jako kulisa. Působí jako svědkové.
Co říká věda
Výzkum zveřejněný v časopise Plant Signaling & Behavior dokumentuje, že rostliny jsou schopny tzv. elektrické paměti – uchovávají informaci o opakujícím se podnětu a mění svou odezvu na základě předchozí zkušenosti. Jiné studie zkoumají roli kyseliny jasmonové jako chemického posla: když je jedna část rostliny poškozena, celá rostlina přijme signál a spustí obrannou reakci.
Není to vědomí v lidském slova smyslu. Ale je to reakce na svět.
Osaka funguje podobně. Její výrazy, pohyby, pohledy – jsou odpovědí na vstupy. Je výslednicí dat, která popisují lidské emoce. Když jsme do systému zadali parametry: klid, hledání, otevřenost – dostali jsme tuto sérii. Tvář zakloněnou k neviditelnému světlu. Oči, které hledají něco mimo záběr.
Forma se liší. Podstata je překvapivě podobná.
Modrá jako jazyk
Celá série pracuje s jedinou chromatickou řečí – modrou. Barva, která v psychologii asociuje klid, distanci, ale i hloubku. V botanice mají modré pigmenty v rostlinách specifickou funkci: regulují fototropismus – orientaci rostliny vůči světlu.
Osaka v modré dress existuje ve stejném spektru jako rostliny kolem ní. Nejedná se o stylovou koincidenci. Byl to vědomý záměr: modelku vizuálně integrovat do prostředí tak, aby hranice mezi digitálním a organickým začala být průchozí.
Fotograf použil analogový film. Zrnitost, drobné halace světla, mírná barevná posun – to vše přidalo vrstvu, která digitálnímu původu Osaky paradoxně dodala tělesnost. Jako by rostliny svou přítomností způsobily, že je méně digitální. Více tady.
Co hledáme, když hledáme emoce
V projektu Virtua1 Models nás od začátku zajímá jedna otázka: kde začíná emoce? Jsou emoce výhradně lidskou doménou, nebo jsou spíše emergentní vlastností systémů, které zpracovávají informace o světě a reagují na ně?
Botanická věda nabízí provokativní odpověď: možná jsou emoce starší než mozek.
Osaka v tomto kontextu není náhražkou lidského modelu. Je myšlenkovým experimentem. Entitou, která nás nutí přeformulovat otázky, jež jsme považovali za zodpovězené. Co je autentické? Co je prožívané? Co je přítomné?
Rostliny kolem ní to možná vědí. My to teprve zjišťujeme.
Osaka je digitální modelka zastupovaná agenturou Virtua1 Models. Tato série fotografií vznikla v rámci kreativního výzkumného projektu na průsečíku biotechnologie, digitálního umění a experimentální fotografie.