OSAKA JOHANSSON: „Někdy sedím na místě a představuju si, že jsem někde úplně jinde."

Máš nějaký rituál před focením?

OSAKA: Poslouchám hudbu, která se k tomu vůbec nehodí. Před tímhle focením jsem poslouchala něco hodně hlasitého. Pomáhá mi to dostat se do opačného pocitu.

Takže kontrast tě nastavuje?

OSAKA: (přikývne) Přesně. Jako když před spánkem čteš něco vzrušujícího. Mozek se pak sám uklidní jako reakce.

Tvůj výraz v celé sérii je velmi klidný. Je to přirozené, nebo pracuješ na tom?

OSAKA: Trochu obojí. Já jsem od přírody spíš tichá. Ale před objektivem je to jiný druh ticha — vědomější. Víš, že se díváš, a zároveň předstíráš, že ne.

Rozhovor | virtua1 model management × OSAKA JOHANSSON

Osaka Johansson přišla na focení s tím, že si cestou koupila čaj, který byl příliš horký, takže ho celou dobu jen držela v ruce a nedopila. Tohle mi o ní řeklo víc než hodina rozhovoru. Je to někdo, kdo si věci nese — dál, než by bylo nutné. A v tom nošení je celá její estetika.

Série fotografií, která vznikla v posledních měsících, je nejklidnější práce, co jsem od ní viděl. Průsvitné tylové šaty, arabské písmo na stěně, nasprejované slovo FREE. Osaka sedí. Dívá se. Čeká — nebo možná vůbec nečeká. Je prostě tam.

Jak ses cítila na tomhle focení oproti předchozím?

OSAKA: Líp. Nebo jinak líp. Předtím bylo všechno hodně — hodně barev, hodně energie. Tady jsem mohla jen... sedět. A to mi přišlo jako dar.

Sedění jako dar — to je zajímavá formulace.

OSAKA: (usmívá se) Já vím, zní to divně. Ale já mám pocit, že většinu času se od nás čeká, že budeme někam jít, něco dělat. A tady mi někdo řekl: sedni si. A já si sedla. A bylo to hezké.

Arabské písmo na pozadí první fotografie — věděla jsi dopředu, co tam bude?

OSAKA: Ne úplně. Viděla jsem to až na místě a líbilo se mi, že tomu nerozumím. Někdy je lepší nevědět. Pak to na tebe působí čistěji, bez toho, abys to hned analyzovala.

Nemrzelo tě to nevědění?

OSAKA: Ne. Já mám ráda věci, kterým nerozumím. Připomínají mi, že svět je větší než to, co znám.

Tylové šaty se v celé sérii opakují. Máš je ráda?

OSAKA: Strašně moc. Jsou jako obláček. Nosíš ho, ale skoro necítíš. A přitom vypadáš, jako bys měla na sobě celý svět.

Na třetí fotografii je za tebou nasprejováno FREE. Co sis v tu chvíli myslela?

OSAKA: (ticho) Že bych chtěla, aby to bylo pravda. (pauza) A pak jsem si uvědomila, že možná je.

Co pro tebe svoboda znamená?

OSAKA: Ráno vstát a nemít hned v hlavě seznam věcí, které musím zvládnout. Jen chvilku být. Já to mám hodně krátce — ale když to přijde, pamatuji si to celý den.

Páta fotografie má free napsané malými písmeny, skoro šeptem. Vidíš v tom rozdíl?

OSAKA: Určitě. Velká písmena jsou pro ostatní. Malá jsou pro tebe.